Historie hradu Cimburk u Koryčan

Historie hradu Cimburk se začíná psát kolem roku 1330, kdy vyměnil Bernart z Cimburka své panství u Trnávky s hradem Cimburkem za pozemky kolem řeky Stupavy a hradu Střílky, které vlastnili páni z Lipé. Krátce nato se souhlasem panovníka postavil nový hrad stejného jména, zpočátku pro odlišení označovaný jako Nový Cimburk.

Popis středověkého hradu

Hrad se skládal z jádra a předhradí. V čele lichoběžníkového jádra stál v smyčce hradeb okrouhlý bergfrit, vedle něhož byl v obvodové zdi proražen sedlový portál vstupní brány s malou vnější brankou. V zadní části jádra stál palác ve tvaru písmene L, v jehož prvním patře jižního křídla se nacházela propracovaná arkýřová kaple. Jádro bylo obehnáno kurtinovou zdí, od níž se k západu táhlo podhradí. Jeho mohutná jižní zeď končila druhou okrouhlou věží na polygonální základně. Tato věž střežila původní první hradní bránu. Dispozice v těchto místech je poměrně složitá, několik překrývajících se fází umožňuje více výkladů, což vyvolává spory mezi odborníky. Podle některých byla brána lemována dvěma kruhovými věžemi, podobně jako je to běžné u francouzských hradů. Od první brány vedly návštěvnické kroky přes podhradí kolem celého jádra k vnější bráně a do jádra. Fotografie hradu lze nalézt zde.

Nejstarší období

První písemná zmínka pochází z roku 1358, kdy je Bernardův vnuk Ctibor prodal spolu se Střílkami markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě usiloval o posílení hospodářské a politické moci zemského pána na Moravě. Cimburk se stal součástí rozsáhlého zemského panství, k němuž patřilo i rozsáhlé území s hrady a městy v Malenovicích, Vladislav II. nedbal na předchozí závazky a v roce 1476 nechal Cimburk zapsat na Ctibora z Cimburka. Nakonec se však sestrám z Vartnova podařilo svá práva na hrad uhájit. Při dělení majetku v letech 1480-81 připadl Cimburk Zuzaně, která byla provdána za Jana z Kralic. Nějakým způsobem však skončil v rukou Žofiina syna Štěpána z Lomnice. Ten jej v roce 1493 převedl na Mikuláše Františka z Háje. V posledních letech vlády Jagellonců probíhala složitá jednání o převodu Cimburka do dědičné držby mezi dosavadními zástavními držiteli Žibřidem z Bobolusk a pány z Víckova. V roce 1523 se po několika zvratech hrad definitivně stal majetkem Viléma z Víckova.

Cimburk v novověku

V té době už majitelé panství sídlili v dostupnějších a pohodlnějších Koryčanech, kde si Anna Banffyová postavila tvrz. Izolovaný Cimburk zůstal správním centrem panství. To definitivněpotvrdila přestavba koryčanské tvrze na barokní zámek, kterou v roce 1677 inicioval Gabrielův vnuk Gabriel František (1703). V držení jeho syna Antonína Emericha zůstal Cimburk až do roku 1742.

Gabriel Horecký byl jedním z mála katolíků, kteří z pobělohorské prosperity nic nezískali. Do šlechtického stavu byl povýšen až v roce 1641 a v roce 1653 mu byl udělen starobylý šlechtický titul. Samotné panství však za třicetileté války značně utrpělo. V roce 1623 se ho zradou zmocnili stoupenci sedmihradského vévody Gabriela Bethlena, ale v letech 1643-47 unikl okupaci švédskými vojsky. Poté byl hrad udržován, i když již neměl vojenský význam. Proto byl vyřazen ze seznamu opevnění určených k demolici, aby se jich nemohli zmocnit případní nepřátelé. Ve druhé polovině 17. století však začal pomalu upadat. Ten pokračoval i po roce 1742, kdy panství vlastnili páni z Gillernu.

Text převzat a upraven z webu města Koryčany